Pokud chcete, zde si článek můžete místo čtení poslechnout – U TOHOTO ČLÁNKU TO VŘELE DOPORUČUJU.
Na úvod: Mozek je geniální BLB!
Je obecně známo, že za našimi emocemi a prožíváním stojí (mimo jiné) naše mysl. Jednoduše řečeno, to na co myslíme, ovlivňuje to, jak se cítíme.
Mysl, kdyby to někdo nevěděl, sídlí v našem mozku. 😁 Náš mozek ovšem neumí rozeznat, jestli myšlenka je realita, anebo jen iluze.
Zkuste si například vzpomenout na nějakou nepříjemnou situaci. Možná vás někdo křivě obvinil, nebo jste se s někým pohádali. Jak se při té vzpomínce cítíte? A teď si naopak vzpomeňte na svůj nejlepší sexuální zážitek, nebo na rozkošný smích vašich dětí (případně domácích mazlíčků). Jak se cítíte při téhle vzpomínce?
Jakmile si cokoliv vybavíte, a je jedno, zda jde o vzpomínku, nebo fantazii, začne se ve vašem těle míchat podobný chemický koktejl, jako kdybyste to právě opravdu zažívali. Když se budete např. často zabývat bolestmi z předchozích let, váš mozek to vyhodnotí stejně, jako kdybyste to právě znovu skutečně zažívali.
Na druhou stranu, když tohle víte, můžete svůj mozek poměrně snadno oblbnout. Jelikož je neuroplastický, stačí se hodně snažit a možná vám ten přiblblý pozitivní úsměv i zůstane 🙂
Jak se zbavit negativních myšlenek a pocitů?
Existuje celá řada technik, díky kterým své nechtěné myšlenky a pocity můžete dostat pod kontrolu, nebo se jich úplně zbavit. Tyto dvě, které jsem dnes vybrala, fungují na principu vizualizace.
Musím se přiznat, že ne vždy se mi daří podobná cvičení použít jako z brožury „Profesionální vymítač ďábelských myšlenek“. Navzdory tomu, že je jejich průběh občas zvláštní, ve výsledku svůj účel splňují. Takže tady je máte spolu s mým osobním prožitkem 😀
(Obě metody jsou z knihy Klíč od Joa Vitaleho. Přepsala jsem je svými slovy.)
🎈 METODA ČERVENÉHO BALONKU 🎈
V knize stojí, že metoda je účinná proti nechtěným myšlenkám, pocitům, ale také proti jakékoliv bolesti v těle.
👉 Jak na to:
- Několikrát se zhluboka nadechněte a vydechněte.
- Uvědomte si všechny svoje nechtěné pocity či myšlenky, případně bolesti.
- Tato místa (nebo myšlenky) si představte jako jasně červenou energii.
- Nyní si představte, že v ruce držíte jasně červený balonek.
- Tento balonek s každým dalším výdechem plňte nechtěnými pocity.
- Pak ho zavažte provázkem, pusťte a nechte ho vylétnout z vašeho těla a mysli.
- Balónek se lehce vzdaluje, je stále menší a menší, až úplně zmizí.
👉 Moje realita:
Jeden večer jsme se doma ošklivě pohádali. Byla jsem naštvaná a nemohla jsem usnout. Vzpomněla jsem si na červený balonek. Tak jo Eli, zkusíme, uvidíme.
Postupovala jsem podle návodu. No jenže… Ten balonek šel dost špatně nafouknout (zvláštní, stačilo si představit, jak to jde snadno…), takže jsem byla ještě víc vzteklá a naštvaná. Ještě jsem ho nenaplnila ani prvním výdechem a bylo mi jasné, že jde o takový ten pidi balónek na vodu, do kterého se moje množství vzteku nemůže vejít!
Představila jsem si, jak trhám pytlík, ve kterém je pro změnu balón velikosti míče na cvičení. Začala jsem ho plnit červenou energií svého vzteku. Funěla jsem u toho jako prase. Když byl „balónek“ plný, vystřelil ode mě, ještě než jsem ho stihla zavázat. (Připomínám, že se to celé odehrávalo pouze v mojí hlavě. Až na to funění. 😁 )
Místo aby se ten hajzl začal lehce vznášet vzhůru, začal poletovat jak zmatená včela, stejně jako když prostě pustíte nafouklý balonek a ještě při tom dělá takový ty prdící zvuky. Začala jsem na něj (samozřejmě stále jen v představě) řvát: „Dík ty hnusnej, blbej balóne! Leť si někam do hajzlu a už se nevracej! Bleeee!“
Moje první myšlenka byla, že je to pěkná kravina a že to nefunguje. Jenomže jak jsem tak v duchu na ten balón nadávala, začala jsem se usmívat. Usmívala jsem se sama nad sebou a vlastně i nad tím, že si tu představuju červený balón s mými emocemi, na který řvu ať se hajzl nevrací. A vlastně se mi fakt ulevilo! 😀
Takže směle do toho přátelé. Hlavně se nenechte u svých zářivě červených balónků ovlivňovat mojí bujnou fantazií.
🌊 METODA DIVOKÉ ŘEKY 🌊
V knize stojí, že naše myšlenkové proudy jsou jako divoká řeka, avšak my s nimi nemusíme plout. Jakmile si všimnete nechtěných myšlenek, nebo pocitů, vyzkoušejte tuto metodu.
👉 Jak na to:
- Představte si divokou řeku.
- Klekněte si na její břeh, ale tak, abyste byli v suchu a bezpečí.
- Vnímejte smršť nepříjemných pocitů a myšlenek v sobě a všechny je postupně odhoďte do divoké řeky, aby rychle odpluly pryč.
- Plují daleko od vás, až do moře, kde se rozpustí jako sůl.
- Vraťte se na břeh ke svému klidnému já, které neruší žádné nepříjemné pocity a myšlenky.
- Pokud se nějaké přeci jen objeví, znovu je odhoďte do řeky.
- Pokračujte, dokud nebudete mít v sobě naprostý klid.
👉 Moje realita:
Představit si divokou řeku byla brnkačka. Představit si, jak do ní hážu své pocity a myšlenky, už taková brnkačka nebyla… Prostě to nešlo.
Začala jsem se na tom břehu zase vztekat a místo pocitů jsem do řeky začala vrhat šutry, které jsem kolem našla. A protože to moc nepomáhalo, rozhodla jsem se zapojit tělo opravdu.
Se zavřenýma očima a obrazem divoké řeky jsem kolem sebe začala máchat rukama (jakože házet šutry). Dala jsem si pořádně záležet s nápřahem. Řvala jsem u toho jako lvice a dělalo mi opravdu dobře, jak se o sebe kameny rozbíjely (v mé fantazii…).
Rozpouštěly se na prach a ten prach odtékal pryč. Když jsem si uvědomila, co se to v mé fantazii zase děje, začala jsem se opět smát. A bylo mi líp. Což je to hlavní, ne? 😀 I když nevím, jestli když Joe tyhle techniky sepisoval do své knihy, počítal i s tímto individuálním výkladem…
Takže doporučuju některou z těchto technik vyzkoušet. Je totiž dost možné, že ji zvládnete s daleko větším klidem, než já a i kdyby ne, věřím, že ať už to ve vaší hlavě dopadne jakkoliv, uleví se vám.
Nezapomeňte mi napsat (do komentářů, do zpráv, na email), jak se vám vedlo.
Pokud chcete, můžete se přihlásit k odběru mého emailového newsletteru, kam vám občas pošlu tipy na práci s emocemi, pozvánky na zajímavé akce a můžete na sobě pomalými krůčky pracovat tak, abyste se ke svému „kopci“ neustále přibližovali.
S láskou, Eli 💚