Jak se zbavit úzkosti bez léků

Když mi můj první psychiatr napsal Lexaurin na moje úzkostné a panické ataky, hned jsem tušila, že spoléhat se jen na léky není šťastné řešení. Začala jsem se pídit po tom, jak se zbavit úzkostí bez léků. Hledala jsem přírodní léčbu úzkostí. Zpočátku jsem se snažila vyměnit Lexaurin za Baldriánské kapky, třezalkový čaj a jiné bylinné kapky a čaje. Někdy mi pomohly, někdy ne tak moc a po tabletce jsem stejně sáhla. Věděla jsem, že musím hledat další způsoby, jak se zbavit úzkostí přírodní cestou.

Už si ani nevybavím, co všechno jsem na úzkosti zkusila. Různé terapeuty, denní stacionář, čaje, další bylinky, navštívila jsem dokonce několik léčitelů, byla jsem u kartářky, čarodějky, numeroložky, absolvovala jsem několik hodin kineziologie, konstelace, čínskou medicínu, učila jsem se různá dechová a relaxační cvičení, změnila jsem stravu. Taky jsem hodně četla, sledovala spoustu videí, pracovala se svými myšlenkami, duší… No bylo toho věrtel! Věřím, že nic z toho sice nebylo zbytečné, nicméně…

Celou tu dobu jsem s úzkostí bojovala. Zajímala jsem se o to, jak se zbavit psychických problémů a co pomáhá na úzkost. Při atace jsem zkusila všechny babské rady, dechové cvičení proti úzkosti a všechno, co jsem se naučila. Ale byl to stále boj… Boj znamená, že někdo musí obvykle zvítězit. Tedy buď já, nebo úzkost. A můžu vám říct, že tyhle souboje s úzkostmi jsou vážně smrtelně vyčerpávají.

Úzkost nezabíjí, ale chrání

Zkusila jsem na to jít tedy z druhé strany. Poznat a pochopit, co to úzkost vlastně je a proč při ní má člověk pocit, že umírá.

Nejdůležitější pro mě bylo zjištění, že úzkost jako taková vlastně ani není nemoc. Úzkost je emoce, stejně jako třeba radost, lítost, vztek, vzrušení, apod. Takže cítit úzkost, je vlastně normální. Každý jsme občas úzkostný, někdo holt víc, někdo míň.

Dozvěděla jsem se, proč se při úzkostné a panické atace moje tělo chová, jako by mělo vážnou nemoc – infarkt, mrtvici, nádor na mozku, apod. Najednou byla každá další ataka snažší, protože už jsem si dokázala vzpomenout, že nemůžu zešílet, že se nemůžu udusit a že ani moje nepravidelné bušení srdce nemusí znamenat infarkt “mýho kardu”.

Další důležité uvědomění bylo, že všechny emoce přichází vždy v reakci na nějaký podnět. Když vidím smát se svoje rodiče, cítím radost. Když mi celý den neustále vypadává internet, cítím vztek. Když moje kamarádka pláče, cítím lítost. Všimla jsem si, že úzkost přichází obvykle ruku v ruce s obavami, nebo strachem a stresem.

Najednou mi došlo, že jejím úkolem není mě zabít, ale OCHRÁNIT! V situaci, kdy mi hrozí nebezpečí (resp. když to tak můj mozek vyhodnotí) úzkost moje tělo velmi rychle připraví na boj, nebo útěk.

Já ale svoje ataky často zažívala i v klidu, třeba když jsem odjela s našima na dovolenou. Vrtalo mi hlavou, jak je to možné. A pak mě napadlo, že když mi nehrozí nebezpečí “zvenčí”, možná mi hrozí nebezpečí “zevnitř”?

A tehdy mi to poprvé došlo…

Úzkost je jako oranžová na semaforu

Cesta, jak se zbavit úzkostí bez léků, je tedy přestat s úzkostí bojovat a začít ji sledovat, naslouchat. Zároveň jí ale nevěnovat příliš pozornosti aby mohla zase pěkně odejít.

Začala jsem tedy úzkost vnímat jako oranžové světlo na semaforu. Oranžová na semaforu znamená: Bacha, buď ve střehu, protože se s tebou něco děje a ty teď svým chováním ovlivníš, jestli se rozsvítí červená, nebo zelená. Není třeba se tomu bránit, ale jen SPRÁVNĚ ZAREAGOVAT.

Jakmile jsem přestala s úzkostí bojovat, ale naučila jsem se ji poslouchat, měnit postupně své zvyky, chování, myšlení a přesvědčení, přestala se vracet. 🙂

Nyní už záchvaty úzkostí netrpím. A když se přeci jen úzkost objeví (což je normální), zpozorním, prohlédnu si ji, vyslechnu si, na co mě upozorňuje a nechám ji zase jít.

Pokud chcete, můžete se přihlásit k odběru mého emailového newsletteru, kam vám občas pošlu tipy na práci s emocemi, pozvánky na zajímavé akce a můžete na sobě pomalými krůčky pracovat tak, abyste se ke svému „kopci“ neustále přibližovali.

S láskou, Eli