Určitě znáte člověka, který si koupil nějaký kurz, nebo knížku, začal chodit na terapie a doslova se mu začal měnit život k lepšímu. Tak jste si řekli, proč to taky nezkusit? Koupili jste si ten samý kurz, nebo tu stejnou knížku, začali jste chodit na tu samou terapii… A vono nic. Jak je možný, že některý metody, techniky, nebo terapie fungují jen někomu?
K tomuhle zamyšlení mě dovedl můj rozhovor s terapeutkou metody RUŠ, Petrou Chocholouškovou (záznam rozhovoru si pusťte KLIKNUTÍM TADY>>). Péťa má totiž na spoustu věcí stejný, nebo hodně podobný názor, jako já, ale má za sebou daleko víc klientů. A tak mě zajímal její pohled, proč některé metody, techniky, nebo terapie někomu fungují a někomu vůbec.
Shodly jsme se na tom, že žádná metoda, ani technika není samospásná. Petra v rozhovoru řekla, že obvykle jedna terapie nestačí. Člověk k ní například přijde s jedním problémem, ale díky postupnému odkrývání emocí a vrstev toho problému, se dostávají k dalšímu a dalšímu, které je potřeba taky vyřešit, tzn. přijmout, nebo zahojit.
Jenomže my (píšu schválně “my”, protože to děláme všichni) stále hledáme to nejjednodušší a nejrychlejší řešení našich problémů. Takže jdeme na RUŠku, pak na kinezku, k médiu, léčiteli duší, čteme naučné knihy, sledujeme videa, bereme antidepresiva, pak pro změnu zkoušíme bylinky a čekáme, že se jednoho rána vzbudíme a bude po problémech. Že prostě samy zmizí, protože jsme si něco načetli, nebo nad námi někdo udělal čáry máry.
No a pak jsme zklamaní, když to tak není a frustrovaní, protože jiným to přece jde. A víte proč vám to nejde?
Protože se vám ve skutečnosti nechce řešit vlastní problémy. A já to chápu.
Protože je to nepříjemný.
Protože to bolí.
Protože to často i trvá.
A protože je jednodušší hledat někoho, nebo něco, co by to prostě vyřešilo za vás.
Jenomže tím se vlastně jen dostáváte do bludnýho kruhu věčnýho hledání a přeskakování z jedné metody na druhou, místo abyste si vybrali jednu, která je vám sympatická a té se věnovali delší dobu. Jo, protože jenom opakováním můžete přijít na to, jestli vám to pomáhá, nebo ne.
Vidím to občas i u svých klientů, kteří prošli mým online kurzem SBOHEM ÚZKOSTI 2.0 a se kterými jsem měla následnou konzultaci. Někteří z nich přijdou na konzultaci s tím, že pořád neví, jak se zbavit těch nepříjemných myšlenek, nebo strachů. A tak se jich ptám: “Viděl/a jsi ty videa, kde jsem říkala, že se jich nemůžeš zbavit?” Odpovídají: “Jojo, a taky jsem si zkoušel/a to cvičení, o kterým tam mluvíš.” A já na to: “Super. A kolikrát?” Pak většinou nastane chvilka ticha a po ní se mi dostane odpovědi, že jednou, nebo dvakrát.
A to je přesně to, o čem tady mluvím. Všechny metody, techniky, nebo terapie vám pomohou si něco uvědomit, naučit se, lehce vás nakopnou do zadele, abyste se konečně hnuli z místa. Ale neexistuje žádná, která by za vás problém vyřešila. To musíte udělat vy tím, že přestanete jenom nasávat informace a začnete je převádět do svého života.
Kovářova kobyla, aneb. I já zkoušela všechno možný (i nemožný)
Na závěr vám řeknu svou osobní zkušenost, aby to nevypadalo, že já jsem paní dokonalá a znám řešení na všechny svoje problémy. A to nejlépe hned.
I já jsem totiž za svoje roky vzdělávání a osobního rozvoje zkusila spoustu věcí, ale ne všechno mi pomohlo. Taky jsem byla dlouho hledač nejrychlejšího řešení, a tak jsem se jednou obrátila na slečnu, která mě měla naučit mluvit se svou duší a dokonce zjistit její jméno. Měla jsem prostě tehdy pocit, že by mi to mohlo pomoct vyřešit můj problém.
Celé sezení trvalo myslím skoro 2 hodiny. Byla jsem z něj nadšená. Naučila mě, jak skrze pocity na těle poznat, jestli moje duše říká ANO, nebo NE. Pomohla mi energeticky pročistit nějaké bloky, na které jsme přišly a já se potom cítila faaaakt skvěle. Dokonce jsme zabrousily i do minulých životů a upřímně se přiznám, že zkoumání těhlech “příběhů ze záhrobí” mě i trochu vzrušovalo. No a nakonec mi řekla, jak se ta moje duše jmenuje…
No joo, jenomže moje euforie po pár dnech opadla. Najednou se mi už nechtělo naciťovat na svoje pocity, ani mluvit se svou duší, protože mi to ne vždycky šlo. Navíc její jméno se mi moc nelíbilo a začala jsem mít pocit, že si ty odpovědi možná tak trochu sugeruju. “Hm. Nefunguje.” Byl můj závěr ze sezení, které mě stálo několik tisíc.
Uběhlo pár týdnů a já jsem si našla mentora který byl už podstatně míň EZO (slovo “ezo” nemyslím nijak zle). Díky jeho podpoře jsem se sebou začala pracovat pravidelně, efektivně a víc racionálně. Nechci tím rozhodně říct, že zkušenost s EZO slečnou byla špatná. Až později mi ale došlo, že pro to, abych byla spokojená v tomhle životě, nepotřebuju znát jméno svojí duše, ale stačí mi, abych věděla, že tu je a můžu se na ní nacítit. Že nemusím vědět, jestli jsem v minulém životě byla válečný bojovník, anebo čarodějnice, ale stačí mi, abych si ujasnila, kým chci být v tomhle životě.
Takže rada na závěr: pokud se chcete zbavit nějakého problému, nebo změnit situaci, ve které vám není dobře, je potřeba abyste si dali prostor a čas zkoušet to, co se naučíte, než to zařadíte do kategorie “hm, nefunguje”. A abyste se nebáli tvořit sebe a svůj život bez očekávání, že to někdo (nebo něco) udělá za vás.
Pokud chcete, ráda vás na vaší cestě popostrčím.
Anebo se můžete přihlásit k odběru mého emailového newsletteru, kam vám občas pošlu tipy na práci s emocemi, pozvánky na zajímavé akce a můžete na sobě pomalými krůčky pracovat tak, abyste se přibližovali ke svému štěstí bez úzkosti.
S láskou, Eli