Toužíte vyrazit na dovolenou, ale vaše strachy a myšlenky vás odrazují?
Mě taky 😁 Ale to není důvod, abych se jimi nechala omezovat. Dnes se s vámi podělím o střípek z mých cest, na který VŽDYCKY vyrážím i s baťůžkem plným 💩 pocitů a 💩 myšlenek. A přesto si to užiju. I vy můžete.
O víkendu jsme vyrazili na výlet naším minivanem. Letos to bylo naše první přespání v autě, takže jsme jeli jen na jednu noc, abychom si nejdřív připomněli, jestli to ještě umíme 😁
Celý týden jsem se těšila na pátek. Až konečně zaklapnu počítač, až si dáme na benzíně výletnický kabanos a až si večer v autě zahrajeme žolíky.
Jenže čím byl pátek blíž, vedle mojí touhy “vypadnout”, narůstaly i pochybnosti a strachy. Myšlenky na to, co by se všechno mohlo podělat, byly den ode dne hlasitější:
❌ Co když se nám rozbije auto a nikdo pro nás nepřijede?
❌ Co když nám nebude fungovat bufík (to je topení)?
❌ Co když mi bude blbě?
❌ Co když se pohádáme?
❌ Co když napadne sníh a my se nedostaneme domů?
❌ Co když mi bude zima?
❌ Co když se v noci udusíme?
Napadaly mě i opravdový kraviny, ale navzdory všemu jsem se rozhodla jet.
Jenomže… 😀
Po prvních 40 km jsme museli zastavit, protože se nám hřálo kolo. Milouš si pod romantickou červánkovou oblohou, při venkovní teplotě kolem 0, lehl pod auto a snažil se s tím, skoro po tmě, něco udělat. Po chvíli prohlásil, že pojedeme dál a uvidíme. To bylo něco pro mojí úzkostnou povahu.😁 Zadek jsem měla staženej, srdce v krku, zpocený ruce a oči na zpětným zrcátku. Představovala jsem si, jak za jízdy začínáme doutnat, až hoříme a nakonec vyskakujeme z auta, které vzápětí vybuchuje…
Takhle jsme ujeli dalších asi 20km, než milouš zastavil, kolo zkontroloval a prohlásil “že dobrý”.
Mezitím jsme ale úplně zapomněli nakoupit večeři a snídani, takže jsme se dohodli, že zajdeme na večeři.
Zaparkovali jsme na takovém vršku s kostelíkem a malou hospůdkou, kde ještě vařili. Jen co mi přinesli jídlo, prolétlo mi hlavou: “Co když to bude zkažený a bude mi blbě?” Hm, dík mysli! Moje tělo na myšlenku okamžitě zareagovalo stažením žaludku, zatočila se mi hlava a polilo mě horko. Chvíli jsem tam seděla a přemýšlela, jak moc by bylo blbý jídlo vrátit a jak moc by se na mě milouš zlobil…
Pak jsem si ale řekla, že si svýma hloupýma myšlenkama přeci nenechám zkazit večer. Jídlo jsem ochutnala, bylo v pohodě, což mi potvrdil i milouš. Ještě jsem se ujistila, že jsme doma nezapomněli náš WC kyblík a pak jsem večeři pomalu snědla. Nakonec jsem si i pochutnala a byl to fajn večer.
Když myšlenka vyvolá fyzický problém
Když jsme se vraceli do auta, venku už bylo pod nulou. Zapnuli jsme si proto bufíka a zalezli do postele. Během chvilky už mi těžkly víčka, když vtom…
“Tady něco smrdí, ty vole! Udusíš se!” začala na mě znovu řvát moje mysl a já byla rázem vzhůru. Jak jsem se lekla, měla jsem pocit, že se mi opravdu těžko dýchá, takže jsem byla přesvědčená, že se trávíme oxidem uhličitým, nebo výpary z bufíku.
Sedla jsem si a chvíli sledovala milouše, jestli žije. Dýchal, ale stejně jsem s ním začala cloumat, aby se vzbudil a zkontroloval topení. Moc se k tomu neměl, ale nakonec vstal a dokonce vyvětral. Topení bylo ok a já se o něco klidnější pokusila znovu usnout. Pocit, že se mi blbě dýchá, jsem ale měla pořád. Zkusila jsem proto svůj dech jen pozorovat a střídavě zaměřovat svou pozornost na svoje tělo a myšlenky, až jsem nakonec usnula.
☝️ Všimněte si, že už jen pouhá myšlenka na něco nepříjemného, ve vás vyvolá nepříjemný pocit. Náš mozek totiž nerozezná, jestli to, co si představujeme, je skutečnost, nebo jen fantazie. Proto začne v našem těle míchat chemický koktejl, odpovídající dané situaci, nebo myšlence. Stačí, abyste si začali představovat něco děsivého, něco smutného, něco vzrušujícího a během chvíle se začnete cítit vystrašení, smutní, nebo vzrušení.
Ráno jsme se PROBUDILI do mrazu a vichru. Na procházku to nebylo ani náhodou a navíc padala ledovka. No co myslíte, že hned začala moje mysl vymýšlet?
Jako film jsem před sebou viděla, jak se auto cestou dolů smýká ze strany na stranu, jak letíme bokem do pangejtu, nebo se kutálíme po poli. V tu ránu jsem cítila napětí ve svalech a úzkost na hrudi.
Kopec jsme ale sjeli úplně na pohodičku, a tak si moje mysl hned našla nový strašák – “Kam půjdeš na záchod, když tě to chytne?” Fuuu…
“No… ňák to určitě zvládnu.” řekla jsem sama sobě a nakráčela do Kaufu pro kafe a snídani.
Náš výlet nakonec dopadl dobře. Zima mi nebyla, nikde jsme se nevybourali, dokonce jsem se ani nepo💩.
Jasně, nebylo mi celou dobu nejlíp, ale všechny situace jsem zvládla, navzdory svým myšlenkám a pocitům. A takhle to funguje 🙂
Nezáleží na tom, jaké myšlenky a pocity máte, ale jak na ně reagujete.
Snaha “nemyslet na to” je úplně zbytečná. Naše mysl je takový stroj na slova a obrazy. Nemůžete ovlivnit to, co vás napadne, ale můžete se naučit na svoje myšlenky jinak reagovat. Tím získáte svobodu, protože už nad vámi nikdy nebudou mít takovou moc.
Pokud nevíte jak začít, přihlaste se na můj online workshop, kde si vyzkoušíte, jak vaše mysl funguje a jak můžete svoje negativní myšlenky jednou provždy změnit. KLIKNĚTE TADY>>
S láskou, Eli 💚